Mince se vydává ve dvojím provedení ražby. V běžném a ve zvláštním tzv. proof pro sběratelské účely. Ražba proof se od běžné ražby liší tím, že u běžné ražby je mincovní pole i reliéf leštěno stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do vysokého lesku a reliéf je matován.

Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a l00 dílů mědi.Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,2 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto povoleny odchylky nahoru i dolu u obou provedení stejně. V hmotnosti to je 0,13 g, v průměru 0,1 mm, v síle čili tloušťce 0,15 mm a v obsahu stříbra 0,5 %. Hrana u obou provedení je rozdílná. U běžného je vroubkovaná, u mince proof je hladká.

Obrazové řešení mince je zcela radikálně avantgardní. Lícní straně dominuje stylizovaný velký státní znak. Netradiční umístění označení republiky je svislé. Dále je na lícní straně uvedena nominální hodnota 200 Kč a ročník ražby "1993". Uprostřed pod ročníkem ražby je uvedena značka mincovny. Obraz rubové strany strany tvoří datum schválení ústavy 16.12.1992 a nápis "ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY".

Autorkou návrhu je studentka vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze Jitka Jelínková, její značka "JJ" je umístěna na rubové straně mince. Ražbu provedla Mincovna Rakousko Vídeň a její značka se nachází na lícní straně pod ročníkem ražby.

Limit ražby je  5 000 ks v provedení proof.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, modré barvy. Mince je zobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, provedena technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Pro běžné i proofové mince je samostatná karta.

1. Výročí schválení Ústavy České republiky

Vstup do nové éry pamětních mincí nemohl žádný prognostik lépe naplánovat. Již první pamětní mince České republiky byla provázena výraznou bouří v beztoho nepříliš klidných porevolučních vodách medailérského světa. Bankovní rada České národní banky neakceptovala doporučení Komise pro posuzování návrhů na české peníze realizovat vítězný návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby a ze tří oceněných návrhů vybrala velmi avantgardní návrh absolventky Střední uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad Nisou a studentky pražské UMPRUM Jitky Jelínkové, která byla v té době žačkou právě profesora Harcuby.            

Její návrh obdržel v celostátní neomezené anonymní soutěži na návrhy pamětní mince třetí cenu. Soutěž byla vyhlášena v dubnu 1993 a její vyhodnocení proběhlo 15. června téhož roku. Z celkem 29 návrhů jich bylo do třetího kola soutěže vybráno šest. Návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby obdržel I. cenu, II. cenu získal návrh akademického sochaře Ladislava Kozáka a III. cenu již zmíněný návrh Jitky Jelínkové, který svým osobitým řešením komisi zaujal, takže již v průběhu jednání zvažoval možnost jeho realizaci doporučit. Nakonec se přízeň většiny členů komise s ohledem na téma mince přiklonila k velmi kvalitnímu, avšak poněkud tradičněji pojatému návrhu J. Harcuby.            

Podle soutěžních podmínek přísluší konečné rozhodnutí o realizaci pamětní mince bankovní radě České národní banky. Komise je poradním orgánem, jehož hlavním úkolem je kvalifikované a nestranné vyhodnocení soutěže. Bankovní rada rozhodla o realizaci první české pamětní mince podle návrhu Jitky Jelínkové. Kdo chce, může v rozhodnutí bankovní rady hledat určitou symboliku v tom, že právě studentka byla autorkou vybraného návrhu na minci vydávanou k oslavě schválení ústavy státu vzniknuvšího v důsledky událostí, které 17. listopadu 1989 iniciovali studenti. Reliéf na rubové straně mince je tvořen kompozicí zdánlivě neumělého písma.

Připomeneme-li si okolnosti, ze kterých Ústava České republiky vznikala, jaké komentáře byly s jejím schválením spojeny, problémy kolem senátu a vyšších územně správních celků, zdá se být volba stylizovaného neumělého písma na pamětní minci k výročí jejího schválení příznačně symbolická. Skutečností je, že návrh J. Jelínkové byl v té době v mincovní i medailérské tvorbě něčím zcela novým, něčím, co nepochybně symbolizovalo začátek nové etapy. Když nic jiného, minimálně nastavil laťku pro příští období, a bankovní rada jeho výběrem vyjádřila odhodlání vydávat pamětní mince přinášející určitou originalitu. Mince si příliš mnoho příznivců nezískala a řada domácích sběratelů ji odsoudila především pro málo srozumitelnou stylizaci státního znaku. Tady je na místě zmínit názor akademického sochaře Jiřího Harcuby, tehdejšího učitele Jelínkové a zároveň rektora UMPRUM, který se tvrzením, že současné umění má blíže k jeskynním malbám v Altamiře než k 19. Století, zcela jednoznačně své žačky zastal.            

Pamětní mince byla vydána do oběhu 15. 12. 1993. Byla představena veřejnosti spolu s bankovkou v hodnotě 5000 Kč na malé oslavě v Pantheonu Národního muzea.            

Avantgardnost návrhu ocenili i pracovníci ateliéru vídeňské mincovny, kteří byli pověřeni přípravou razidel podle sádrového návrhu.

Prameny : 

ČNB, sekce peněžní a platebního styku