NÁRODNÍ BANKA ČESKOSLOVENSKÁ 90. výročí vzniku
Vyhlášením nezávislosti přestala Rakousko-Uherská banka (RUB) vykonávat funkci emisního úřadu na odtrženém území Slovenska a Českých zemí.
Plynulost peněžního oběhu v prvních letech zajišťoval Bankovní úřad ministerstva financí (BÚMF), který byl následně roku 1926 nahrazen nově vzniklou Národní bankou Československou, jejíž devadesáté výročí vzniku si letos připomínáme.
Rakousko-Uhersko se koncem, války stále více potýkalo nejen s narůstajícím množstvím nekrytého oběživa, ale i vysokým zadlužením. Pro krytí vládních výdajů byl stát nucen stáhnout z RUB nejen většinu zlatých zásob, ale díky válečným půjčkám vzrostl i dluh vlády u domácích a zahraničních věřitelů. Celkem došlo k emisi 21 válečných půjček, z nichž 8 bylo rakouských a 13 uherských o celkové hodnotě 54 mld. K. Určitý problém představoval mimo jiné i dluh na devizovém trhu vůči zahraničním věřitelům, které rovněž po zániku Rakousko-Uherska přešly na nástupnické státy. Uvolněná měnová politika měla dále za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad1 Rakousko-Uherské banky 1,589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během pouhých čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
Heraldika na mincích a medailích (5)
Pro čest a slávu rodu
16. století bývá někdy s nadsázkou vykládáno jako zlatá doba české, moravské a slezské šlechty. Panovníci z rodu Habsburků (zejména ten první z nich) se snažili prosadit absolutistický model vlády. Domácí šlechta Českého království si však svůj díl moci vzít nedala. Její sebevědomí nám dodnes připomínají erby na rodových ražbách.
Na chodbě znojemského hradu, kde byl slyšet těžký dech umírajícího císaře Zikmunda, se radila skupinka jeho dvořanů. Mluvili o jednom z jejich privilegovaného kroužku, kter ý pochopitelně právě nebyl přítomen: „Ten Kašpar Šlik přece musí padnout, až císař zemře. Vždyť jenom Zikmundova vůle udělala z chebského měšťana hraběte a říšského kancléře. Ostatně některá privilegia psaná v jeho prospěch císař vůbec neviděl.“ „Nevím, nevím,“ zapochyboval jiný z intrikánů, „Šlik je příliš obratný, má peníze, konexe a moc. Vždyť mu už patří panství v Itálii, Horních Uhrách, v Čechách i v Říši. Mám strach, že se Šliků už nezbavíme.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
