Ze světa kovových známek (7) Známky v pohostinstvích
Samozřejmostí provozu hostinců, hotelů, kaváren i dalších pohostinství v minulosti byly známky zpravidla kovové vydané k rozmanitým účelům použití. Společné měly jedno – většina
z nich usnadňovala a zjednodušovala provoz podniku.
Nejstarší známé kovové známky pohostinských podniků z našeho území jsou pražského původu. Nechaly je vyrazit některé staropražské hostince již v polovině 19. století. Nesly označení Abonement Marke (obr. 1), Speise Marke, později i české legendy Oběd v předplacení (obr. 2),
Předplacení na 1 oběd (obr. 3), Jídelní známka a sloužily jako předplatné na oběd. Tím, že při jejich nákupu byla poskytována sleva, zajišťovaly podniku zákazníky a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje. Většina jich byla popsána již v numismatické literatuře druhé poloviny devatenáctého století. První zmínka o těchto ražbách je v prodejním katalogu Killianovy sbírky, kde byl nabízen konvolut o 25 kusech1. Do své neméně obsáhlé sbírky českých ražeb je zařadil i Max Donebauer2. Podobně fungovaly pohostinské známky z pozdější doby, zejména z první poloviny minulého století s nominálními hodnotami 1 oběd (obr. 4), Menu (obr. 5), nebo jen s vyobrazením překříženého příboru (obr. 6).
Známky užívané v hostincích s hodnotou znějící na určitý objem nápoje, obyčejně 1/2 (obr. 7) nebo 1 litr piva nebo jen na blíže neurčené množství – Ein Glass (obr. 8), 1 pivo (obr. 9) či 10 piv (obr. 10), sloužily jako předplatné na oblíbený nápoj. Podobně jako u známek na jídlo i u těchto známek byla při jejich hromadném nákupu předem poskytována sleva. Mezi ražbami pohostinství jsou známky na pivo a další nápoje počtem největší skupinou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
MALEY GROSS Malé groše Rudolfa II .
Co přinesla doba Rudolfa II. nám numismatikům? Na to je jednoznačná odpověď: MALÝ GROŠ.
Je
poměrně hodně sběratelů vládních mincí zemí Koruny české, kterým učarovala jedna z nejkrásnějších a typově nejrozmanitějších českých drobných mincí tolarové měny – malý groš. Šestnácté století a počátek sedmnáctého je v dějinách českého mincovnictví obdobím velmi významným.
Za doby Rudolfa II. pracovaly v Čechách čtyři mincovny: Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice, jež se mimo jiné všechny podílely na ražbě malých grošů. Proč byl malý groš vlastně zaveden? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit až do roku 1561. V srpnu tohoto roku byl pro všechny země Koruny české vydán nový řád o minci. Toto nařízení bylo jedním z kroků, kterými chtěl císař Ferdinand I. (1526–1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový řád o minci vycházel z říšského mincovního
řádu, který byl již rok před tím uveden do praxe v rakouských zemích. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcar). Tento měnový systém sjednotil mincovnictví všech habsburských zemí mimo Uherské království. Z dřívějších typicky českých mincí se udržela pouze ražba bílého a malého peníze, jež byly potřeba především pro vnitřní směnu. Nadále směl obíhat pražský groš. Mincovní řád z roku 1561 nebyl v českých zemích přijat s velkým nadšením, protože stavům nebylo příliš po chuti utužování ústřední královské moci. Odpor byl nakonec tak silný, že císař Maxmilián
II. (1564–1576) musel v roce 1573 potvrdit usnesení českého sněmu, že se země Koruny české vrátí opět k tolarové měně. Jelikož však nebyl ihned vydán nový mincovní řád, zahájily české mincovny ražbu mincí podle starého mincovního řádu Ferdinanda I. ze září 1547. Na základě toho byly v Čechách od roku 1573 raženy tyto mince: tolar a jeho díly, bílý groš, bílý peníz a malý peníz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
