DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
Heraldika na mincích a medailích (3) Ve znamení kříže
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské.
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské. Čtenáři předchozích dvou dílů našeho vyprávění chybí heraldika církevní. Abychom se s ní aspoň letmo seznámili, musíme se vrátit až k okamžiku, který předcházel první křížové výpravě.
Svah při okraji francouzského města Clermont byl plný vzrušeně gestikulujících lidí. Z davu se opakovaně ozývalo volání „Deus le volt“ (Bůh tomu chce) a nad hlavami zástupů se tu a tam objevovaly dokonce tasené meče. Papež Urban II., který právě ukončil svou plamennou řeč ke shromážděným, sledoval s mírným překvapením účinek svého proslovu. Nemohl tušit, že právě dalekosáhle zasáhl do vývoje dějin středověku.
27. 11. 1095 v Clermontu končilo zasedání církevního koncilu a témata, o kterých se jednalo, většinou nebyla v ničem převratná. Na závěr koncilu papež vyzval všechny západoevropské křesťany nejen k zajištění bezpečnosti poutníků, ale i k osvobození svatých míst z rukou nevěřících. Podobné výzvy zazněly už předtím, ale tentokrát byla odezva neobvykle silná a spontánní. Místo obvyklých nikam nevedoucích akademických debat začala rovnou vznikat armáda. K těm prvním, kteří se chápali zbraní už na shromáždění v Clermontu, se začaly připojovat tisíce dalších po celé Evropě. Lidi všech stavů spojovala nesourodá směs motivací. Naděje na odpuštění hříchů vedle snahy utéct z nesnesitelných životních podmínek, ideály osvobození Božího hrobu vedle touhy získat kořist kdesi na východě. Všechny však sjednocoval kříž, který si malovali nebo přišívali na oděvy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Jak se dělá mincovna (22)
Ražba pamětní medaile amerických prezidentů
Našich prezidentů, těch historicky prvních, prvorepublikových, nebo těch posledních česko-republikových, jsem si vždycky vážil. Obdivoval jsem jejich vzdělanost a osobní statečnost v boji za nezávislost a rozvoj národa, kterému se snažili zajistit budoucí prosperitu a místo na slunci mezi evropskými státy. Přes rozporuplné hodnocení jejich osobního nasazení a výkonu prezidentského úřadu, jsem byl rád, že jsme měli štěstí na velké muže. Jim všem vzdala mincovna hold svými ražbami.
Prezidenti okolních evropských zemí mě nikterak nezaujali. Většinou jsem neměl možnost se blíže seznámit s jejich historickým odkazem pro danou zemi, natož pak pro dění ve světě. Výjimkou byli pouze francouzský Charles de Gaulle a sovětský Michail Gorbačov. Úplně jiný úhel pohledu jsem si vytvořil na americké prezidenty. Tato výjimečná země postavila do svého čela vždycky výjimečné muže. Přesah jejich působnosti mimo Ameriku byl značný.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
