Marc Chagall (7. 7. 1887 – 28. 3. 1985) – běloruský malíř židovského původu. V roce 1937 přijal francouzské občanství. Chagallovo dílo nelze jednoznačně zařadit do určité kategorie moderního umění. Velice široký je i námětový rozsah jeho obrazů, který je silně ovlivněn vzpomínkami na dětství.
Marc Chagall se narodil ve vesnici Ljosna u běloruského města Vitebsk, které tehdy patřilo ruskému carskému impériu. Ač vyrůstal v chudobě, na dětství mu zůstaly krásné vzpomínky a ovlivňovaly ho pak po celou uměleckou kariéru.
V roce 1907 se odstěhoval do Sankt Petersburgu (Petrohradu), kde zahájil studium u impresionisty Nikolaje Konstantinoviče Roericha, později se profesně vzdělával u výtvarníka Leona Baksta.
V roce 1909 se při jednom z návratů do rodného kraje setkal s budoucí manželkou Bellou Rosenfeldovou, s níž měl později dceru Idu. V Petrohradě díky svému talentu obdržel stipendium na studijní pobyt ve Francii (1911 – 1914).
Po říjnové revoluci v roce 1917, které se účastnil na straně bolševiků, působil ve vitebské oblasti jako komisař pro kulturu. S novým režimem se však stále více rozcházel a v roce 1923 odjel do Paříže, když předtím tři roky pobýval v Moskvě.
Paříž, opojená kubismem a fauvismem, zpočátku poetického Chagalla přijímala s mírně přezíravým respektem. Když ale malíř z východu v roce 1926 uspořádal svoji první výstavu, byl neoficiálně pasován za hlavního představitele takzvané pařížské školy. V roce 1937 Chagall přijal francouzské občanství. Z obav před nastupujícím nacismem se přestěhoval do Marseille, kde byl nakonec jako Žid zatčen gestapem. Když byl na naléhání amerického konzula propuštěn, neváhal a odjel do USA. V Americe v roce 1944 zemřela jeho milovaná žena Bella, do Francie se vrátil o dva roky později.
Kromě malby se zabýval také sochařstvím, keramikou a sklomalbě. Neváhal se neustále vzdělávat, technice litografie se začal učit až ve svých třiašedesáti letech. Chagall je považován také za jednoho z největších náboženských malířů, duchovní odkaz je z některých jeho obrazů patrný.
