HRAD BOUZOV Zlatá mince 5000 Kč 2017 I
Třetí zlatou mincí nominální hodnoty 5000 Kč z cyklu Hrady České republiky je mince Hrad Bouzov, kterou vydala Česká národní banka 30. května 2017 na základě vyhlášky č. 119/2017 Sb.
Třetí zlatou mincí nominální hodnoty 5000 Kč z cyklu Hrady České republiky je mince Hrad Bouzov, kterou vydala Česká národní banka 30. května 2017 na základě vyhlášky č. 119/2017 Sb.
Bouzov byl původně gotický Hrad bergfritového typu, tedy stavba se štíhlou útočnou věží. Postaven byl na přelomu 13. a 14. století a prvními doloženými majiteli byli pánové z Búzova. V následujících staletích opakovaně měnil majitele a také svou podobu. Vybudován byl obytný kamenný palác, předhradní prostor obehnaný příkopem a poté i souvislá hradba, která posílila obranyschopnost hradu. Po požáru v 16. století zůstal přechodně neobydlen a v 17. století byl využíván jako pevnost a vězení. V roce 1696 byl hrad prodán Řádu německých rytířů, který ho nechal zchátrat. Až v letech 1895– 1910 byl hrad rozsáhle přestavěn do dnešní romantické podoby z prostředků velmistra Řádu arcivévody Evžena Habsburského. Některé stavby byly zbořeny a nahrazeny novými, jiné byly citlivě opraveny a prolíná se tak v nichněkolik stavebních slohů v čele s gotikou a renesancí. V roce 1939 byl hrad zabaven nacisty a sloužil jako skladiště konfiskátů, až v roce 1945 přešel do vlastnictví československého, nyní českého státu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
